Hra tak jednoduchá, že by se dala popsat jedním řádkem, a přesto si myslím, že si zaslouží celý článek. Proč? Jednoduše proto, že tolik kladů kolikrát nenajdete ani u titulů, které rozsahem zahanbí i leckterou PC hru a herními možnostmi doslova překypují. Oproti tomu tento titul pro Android i iOS z roku 2017 od japonských vývojářů Gagex je svým způsobem jedna z nejvíce relaxačních her, jaké jsem kdy hrála. Přesto nic důležitého nepostrádá.

Vžijete se do role sympatické stařenky, které zůstala na krku manželova restaurace. Ten už má zřejmě nejlepší léta za sebou, stále více zapomíná, a tak své dny tráví raději odpočíváním. V průběhu hry se postupně zpřístupňují rozhovory s ním, ale také se zákazníky. Prožíváte tak příběhy všech svých zákazníků. Každý z nich má specifický charakter a jiné problémy. Vy jim je vlastně pomáháte řešit, a to jak jinak než jídlem. Když si zákazník vzpomene, že kdysi jedl nějaké výborné jídlo nebo malá holčička má chuť na vajíčka taková, jaká uměla jen její máma, uděláte prostě vše proto, aby měli z jídla od vás radost. V přehledu zákazníků vidíte, jaká jídla jsou jejich oblíbená, případně jestli po některém z nich aktuálně opravdu touží. Konzumací oblíbených jídel jim přibývají procenta spokojenosti a posouváte se v příběhu.

Jídel je ve hře poměrně velké množství. Na začátku ale nemáte v nabídce téměř nic. Avšak s tím, jak některé pokrmy vaříte stále dokola, získáváte um pro vaření těch složitějších. Od rýžových koulí, nori řas a syrových vajec se tak vypracujete až k nadýchaným omeletám, steakům a chutným polévkám. Každý pokrm má nějakou cenu i náročnost přípravy a to se samozřejmě odrazí v jeho konečné hodnotě. Zákazník za ty náročné zaplatí pochopitelně více. Pokrmy jsou rozděleny do několika kategorií – rýže, hlavní chody, přílohy a ostatní. Je dobré mít připravené pokrmy z různých kategorií, protože pak máte vysokou šanci, že zákazník zkonzumuje alespoň dva. Pokrmy si totiž zákazník nevybírá z lístku, ale z toho, co máte aktuálně navařené a odložené na pultu.

Tím se dostáváme k vylepšením restaurace. Záhy zjistíte, že dvě místa na navařené pokrmy je prostě málo, a tak vám nezbyde nic jiného než šetřit, abyste si mohli koupit další pulty, stoly, či jiné užitečné vybavení. Nákup veškerého vybavení probíhá poměrně plynule. Každý kus lze totiž zakoupit až ve chvíli, kdy je vaše restaurace na určité úrovni. No a na této úrovni už zpravidla máte dostatek peněz na to, abyste vylepšení zakoupili. Škoda jen, že si nemůžete alespoň zvolit barvu či umístění daného kusu, vše je pevně dáno.

Her pro příležitostné hráče je na trhu mnoho. Bohužel většina z nich má spoustu frustračních prvků, aby z vás vytáhla nemalé peníze. Hungry Hearts obsahuje pouze tři placené předměty, které ovšem stojí jen 100 yenů a ve hře se bez nich plně obejdete. Hra si na sebe tedy vydělává spíše zobrazováním reklam, což lze vyřešit tím, že se zkrátka hodíte chvíli offline. Reklamy ale nejsou příliš časté a navíc za jejich zhlédnutí dostanete nějakou odměnu – doplnění energie, peníze navíc anebo vlnu zákazníků, takže se občas na tu reklamu budete možná i těšit. Obzvlášť doplnění energie se někdy hodí, protože se jinak doplňuje pouze uplynutím určitého času (který naštěstí není nikterak dlouhý, asi půl minuty na jednotku energie) nebo zvýšením úrovně restaurace. Nelze ji ani nijak zakoupit. Ale ke hře to vlastně patří, protože toto není hra určená k dlouhým hodinám hraní, je tedy v pořádku, že vás po čase sama donutí ji odložit. Slouží spíše k vyplnění pár minut, kdy se potřebujete zrelaxovat. K tomu napomáhá i hudba, ta se sice stále opakuje, ale je uklidňující a zvuky kuchyně dotváří atmosféru. Ovládání je jednoduché a graficky hra také působí velice příjemně. Vše je kreslené a laděné do teplých barev.

Co bych tedy hře vlastně vytkla? Není toho mnoho. Možná jen, že je zde vizuálně malá interakce mezi vaší postavou a zákazníky – stařenka je stále jen v kuchyni a jídlo se nějak záhadně teleportuje z pultu na stůl. Také pohyb zákazníků je někdy lehce nepřirozený či nelogický. Občas vám projdou kolem kuchyně, kde není východ, jindy je zase vidíte, jak vám jdou po zdi, ač měli být už na ulici, protože dveřmi prošli. To jsou nicméně spíše úsměvné drobnosti. Dále už mě napadá asi jen to, že lze poměrně rychle hru dohrát – tedy naplnit přání všech zákazníků, zakoupit všechna vylepšení a odemknout všechna jídla. Hra je samozřejmě hratelná i dále, ale už postrádá jakýsi motivační prvek.

PŘEHLED RECENZE
Atmosféra
Příběh
Relaxační prvky
Motivace ke hraní