RECENZE: Metro Exodus

Při slovu Metro se většině hráčům vybaví ona známá série od ukrajinského studia 4A Games. Postapokalyptická first person akce podle díla Dmitrije Gluchovského se zapsala do srdcí hráčů už roku 2010 svým prvním dílem Metro 2033. Následovalo pokračování Metro Last Light. Nyní se však Arťomova cesta chýlí ke konci s podtitulem Exodus. A jak už název napovídá (exodus z řec. exodos = odchod), tentokrát se podíváme mnohem dál něž do moskevského metra.

Je tam někdo?

Po událostech z předchozích dílů žijí členové řádu docela poklidným životem. Avšak Arťom se stále nedokáže zbavit myšlenky, že tam někde někdo je, a nejsou tedy sami. Jeho nejbližší ho pokládají za blázna a nevěří jeho domněnkám. Vše se změní, když na jedné výpravě s Anyou narazí družina na vlak. Na základě událostí během úvodních minut se vydáváte vzhůru za novým domovem. Dál děj vyzrazovat nebudu, ale jisté je, že tím odstartuje akce plná odhalených tajemstvích, nových míst a hlavně touhy k životu.

Některé lokace vzbuzují pocit starého dobrého Metra

Vlak Aurora se stane vaším novým prozatímním domovem a zároveň slouží jako intermezzo mezi jednotlivými lokacemi. Postupně jich navštívíte pět. Vlakové nádraží v sněhem pokrytém Saratově, vládní bunkr v Jamantau, poušť u Kaspického moře, lesnatou tajgu a nakonec znovu metro, tentokrát v Novosibirsku. Jestli si kladete otázku, zdali má Metro pořád stejnou atmosféru, jako u předchozích dílů, tak ano. K mému překvapení je vynikající a dechberoucí. Ačkoliv lokace v poušti moc nesedí a spíše připomíná, jakoby se Arťom účastnil natáčení nového filmu Šíleného Maxe.

Anya má mnohdy srdceryvné proslovy, když odcházíte na misi

V boji proti hlupákům

4A Engine dodává Metru skvělý vizuální pohled, který je možné zdokumentovat ve fotografickém režimu. Pohledy do dálky na zasněžené hory, stromy vlající ve větru a písečné duny vám vykouzlí úsměv na tváři. Krajina je tady grafický skvost, ze kterého budete mít skutečně radost.

To však nemůžu říct o postavách. Jejich dynamika je sice výborná a chvílemi máte v cutscénách opravdu pocit, že sledujete akční film, avšak mimika postav je ta tam. Mrtvé výrazy v obličejích bez emocí připomínající žraloka výsledný dojem trochu kazí. Třešničkou na dortu je potom Arťomovo ustavičné mlčení. A to i v situacích, kdy ho k dialogu vyzývají ostatní postavy. Je to přitom velká škoda. Samotné cutscény jsou vynikající a skvěle posouvají příběh vpřed. Kdyby se ovšem Arťom účastnil rozhovorů, určitě by to dodalo hře na vetší přitažlivosti. Koneckonců dobám, kdy byli hlavní hrdinové nemluvní, už dávno odzvonilo.

Někdy vám pohled na krajinu dokáže zastavit dech

A aby toho nebylo málo, máme tu umělou inteligenci nepřátel. Díky ní si budete říkat, že snad bojujete proti někomu, kdo teprve nedávno objevil oheň. Při stealthu vás nepřátelé neslyší, jak podřezáváte hrdlo jejich kolegovi, i když je od vás co by kamenem dohodil. Taky odlákání pomocí plechovky moc nefunguje, a tak vám nezbude nic jiného, než se snažit všemožně kličkovat mezi budovami. K zasmání je už jenom situace, kdy se během přestřelky před vámi nepřítel kryje pomocí barelu, jenž mu dokáže pokrýt nanejvýš kolena.

Co dům dal

A teď se dostáváme k tomu, s čím vlastně Arťom všechna ta monstra masakruje. Ano, mluvím o zbraních. Zbraňový arzenál je vcelku pestrý. Celkem můžete mít u sebe tři zbraně, z toho jedna je stálá. To je velká výhoda, protože do tohoto typu zbraně vyrobíte náboje i během svojí cesty. Díky tomu se málokdy dostanete do nepříjemné situace, kdy budete v souboji bez nábojů. Ty ostatní musíte vyrobit na pracovním stole, které jsou k nalezení různě po lokacích. Nicméně ta pravá zábava začíná až s úpravou zbraní. Oproti předchozím dílům je více radikální, v dobrém slova smyslu. Během pár minut dokážete z běžného revolveru přidáním pažby, dlouhé hlavně a optiky vyrobit účinnou odstřelovací pušku. Přitom se kolikrát nejedná o úpravy, po kterých by váš arzenál vypadal jako část zbrojnice zásahového oddílu. Obyčejná trubka dokáže posloužit jako pažba a kompresor jako hnací síla pro kovové kuličky.

Od jednoduchého revolveru až k odstřelovací pušce

Samotná úprava, jak už jsem se zmínil, probíhá na pracovních stolech. To je změna oproti předchozím dílům. Vzácné náboje jako platidlo zcela zmizely a tak máte bud možnost výroby na pracovních stolech nebo pomocí cestovního batohu. U něho je však výroba omezená na určité typy věcí.

Více volnosti, než kdy dřív

Exodus se snaží lákat více otevřeným světem. A je tomu skutečně tak. V jednotlivých lokacích máte více prostoru na prozkoumávání a případně plnění jednotlivých vedlejších úkolů. Jakmile se však dostanete zpátky k těm hlavním, brzy pochopíte, že cesta k nim je víceméně stejná a pevně daná.

Ne, opravdu se nejedná o hru s tématem Šíleného Maxe

Závěr

Nyní přichází ta nejdůležitější otázka. Stojí za to si Metro Exodus zahrát? Odpověď zní, rozhodně ano! Arťom sice nechal moskevské metro daleko za sebou, na atmosféře to však neubírá. I přes těch několik málo chyb vás Exodus dokáže chytit a v samotném závěru dokáže být dosti emotivní. Přitom vám nepředkládá jenom ustavičné masakrování monster a tiché zabíjení nepřátel ze stínu, ale i několik vět k zamyšlení. Když si tedy postupně v průběhu hry procházíte Arťomovy zápisky, brzy vám dojde, že ta pravá monstra nejsou radiací znetvořená zvířata, nýbrž samotní lidé.

Příběh
Hratelnost
Grafika
Atmosféra/Prostředí

Podobné příspěvky